Budova Kazekageho

Pred vstupnými dverami strážia vždy dvaja anbu

Dorazila jsem do kanceláře ve své mužské podobě a rozbalila jsem si lízátko a vložila si ho do úst. Odemkla jsem dveře a vplula dovnitř. Sedla jsem si do křesla a spokojeně zavřela oči. Hodlala jsem si užít klid a pohodu, doufala jsem že nikdo nepřijde a dnešek budu mít klid. Upravila jsem si obvaz který mi stahoval hrudník a nespokojeně se ošila. Nebylo to zrovna dvakrát příjemné, mohla bych použít Henge ale to by poznal skoro každý. Cumlala jsem lízátko a točila se na židli pořád dokola.

V tichej budove Kazekage sa ozívali kroky jedného človeka ktorý kráčal až na samí vrchol budovy. Keď prišiel až k dverám ozvalo sa rázne ale nie až moc hlasité zaklopanie na dvere kancelárie. Postava si iba napravila plášť a kapucu si stiahla viac do tváre.

Přestala jsem se točit v křesle dokola a odkašlala si abych mluvila víc jako muž. Lízátko v puse jsem si ponechala a přišoupla si více ke stolu. "Dále..." Pronesla jsem mírně otráveným hlasem kterým by to jistě řekl i můj bratr a pozorovala dveře.

Otvoril som dvere a vstúpil som. Následne sa dvere zatvorili a ja som zostal ticho stáť zahalený v plášti. Iba som prikývol na pozdrav a obzeral som si osobu sediacu za stolom. Hmm...tak vy vediete túto dedinu?!.... nasadil neutrálny tón v hlase.

"Už to tak vypadá" Přimhouřila jsem oči a nadřazeně ho pozorovala. "Kdo jste?" Převalila jsem lízátko v puse a nadzvedla obočí. Bohové, dejte mi dnes sílu. Potlačila jsem nutkání si povzdechnout nad tou stupidní situací která jsem byla díky Radě vystavená.

Hm...povedzme že niekto kto čakal odvrhnutie po toľkých rokoch a dostalo sa mu vrelého uvítania.... uchechtol sa pod kapucňou a odhalil úšklebok. Možno nie je správne položená otázka kto som....možno čo som....a možno nie som nič a zároveň niečo.... preniesol nudne a stále ju pozoroval.

"Na tohle vážně nemám náladu..." Odfrkla jsem si a zamračila se. "Buď mi řekneš Jméno a hodnost nebo se otoč a jdi zpět odkud jsi přišel..nemám čas na nějaké blbosti." Zavrčela jsem a podepřela si rukou hlavu. Zatím to zvládám dobře, akorát bych možná měla trochu ubrzdit. Miri byl spíš takový klidný ťulpas..

Netrpezlivý a nevrlí Kage.... poznamenal som skôr pre seba. Kazekage by mal poznať každé zrnko piesku v dedine nie?!....A čo takto malý tréningový zápas?!.... prehodil som zľahka.

"Takže se to nedozvim? Pokud je tomu tak, odejdi.." Propíchla jsem ho pohledem. "Jak jsem už řekl, nemám na tebe čas"

Hmm...Aki jméno mé...a práce... tu máte "fakt" hodne... dodal ironicky. Takže souboj nebude?!...

"Respekt ti očividně nic neříká že?...to jsi žil mezi opicemi?.." Ušklíbla jsem se. "Nuže...Aki, co chceš?" Moje rty nyní drželi přísnou přímku. Rukou jsem si pořád podpírala hlavu a v druhé jsem držela lehce zmačkaný papír.

Úšklebek mi nezmizel To zní troufale od nekoho kto vyzerá jako žena.... poznamenal som uštipačne.

"Nezáleží na tom jak vypadám.." odbila jsem ho a zamračila se. "Takže dozvim se co chceš nebo tu budu muset sedět a poslouchat tvé drzé řeči..?"