Yoshiro Senju vs. Gina Hagane

Sluneční paprsky ozařují stébla trávy. Nědaleko stojí rozlehlý les, kde zvířata žijí svůj beztarostný život. Půda je celkem měkká. Moc balvanů zde nenajdeme. Místo stvořené na příjemnou procházku.

Ladným krokem jsem se toulala k louce. Nepospíchala jsem. Chtěla jsem protivníka naštvat, že jdu pozdě. Za nedlouho jsem ho viděla stát na kameni. Krok jsem ještě zpomalila a mířila jsem k němu. Nemohla jsem se dočkat, až ho začnu mučit.

Jak jsem tak šla k němu. Letěl na mě dřevěný sloup. Na sekundu jsem zapřemýšlela, zdali se mám sehnout nebo se nechat zasáhnout, ale nakonec jsem se sehnula. Mokuton... blesklo mi hlavou. Jen jsem se pousmála. Vypadalo to na velkou zábavu.

Koutkem oka jsem spatřila jak na mě letí ten sloup. Byl tak drzý a zohnul ho! Tak tomuhle jsem se vyhnout nemohla. Špička dřeva mi narazila do zad. Kolem jen lítaly třísky, jak se štěpil. Stihla jsem to právě v čas.

Postavila jsem se. Očividně čekal na to, co udělám. Taky bych se po tomto nehrnula dopředu. Neublíží mi mu vyhovět. Pravou nohu jsem zaryla do hlíny a rozeběhla jsem se k němu. Sevřela jsem pěst a chtěla jsem ho udeřit.

Vyhýbal se dost šikovně. Asi po tom, co se jeho dřevo roztříštilo, nechtěl příjít do kontaktu. Znovu jsem se ho chystala uhodit, ale opět se vyhnul. Dokončila jsem tah tím, že jsem se sehnula. Dlaň jsem položila na zem a vymrštila jsem nohu následně po tom hned druhou.


(Podzemní zdroj?)

Sakra! blesklo mi hlavou. Vymrštil mě do vzduchu. Tak jsem se hezky proletěla. Naštěstí jsem dopadla na nohy. Řetěz jsem měla stále kolem nohy. Sehnula jsem se a řetěz jsem si omotala kolem ruky, kdyby ho napadlo znovu zatáhnout. Druhou rukou jsem si řetěz obmotávala z nohy.

(Aha, mno tak třeba jo, nevěděla jsem, kde to chceš mít.)

Jakmile se napřáhnul, tak jsem zvedla ruku. Ostří katany narazilo do chráničů. Kov prasknul a ostří mi zajelo do ruky. Podařilo se mi se dostat z řetězu a odskočila jsem dozadu. Ruku jsem měla ošklivě zraněnou. Naštvaně jsem se kousla do rtu.

Švihl mečem a proti mě letěla čakrová vlna. Pomocí nahrazovací techniky jsem se od tama dostala. Poskládala jsem pečeť. V ruce mi vznikly dvě ocelové kuličky. Jednu kuličku jsem k němu hodila. Jakmile se k němu dokutálela, nechala jsem ji vybouchnout. Střípky ocely se rozletěla do všech stran. Tak nějak jsem si přála, aby ho to trefilo do hlavy, aby byl v bezvědomí.

(Gomene!!)

Pronásledovaly mě dřevěné tyče. Uskakovala jsem dozadu. Už jsem od něj byla dostatečně daleko, tak nemohl vidět, co udělám. Ocelovou kuličku jsem si schovala a nechala jsem si ji napoději. Udělala jsem pečetě. "Kōton Sakusei!" zhluboka jsem se naddechla a na dřevěné tyče jsem vyplivla ocel. Ocel pokryla dřeva i zem a ztuhla. To zabránilo dalšímu rozššiřování.

Odrazila jsem se a odskočila jsem dozadu. Vytáhla jsem si kunaie a připevnila jsem na ně výbušný lístek. Rozeběhla jsem se proti němu. Dřevěným tyčím jsem se vyhýbala. Kunaie jsem po něm hodila. Ještě ve vzduchu jsem je nechala vybuchnout. Odrazila jsem se a katanou jsem na něj zaútočila.

Zůstala jsem stát na místě. Občas jsem uskočila stranou, abych nespadla. "Hezké," poznamenala jsem.

Stromy přestaly růst a já jsem se rozeběhla k místu, kde by měl stát. Z květů se začal uvolňovat žlutý kouř. Jako každý člověk potřebuji dýchat, tak jsem to vdechla. Cítila jsem jak mi těžknou nohy i ruce. Při dalším nášlapu jsem neudržela váhu svého těla a upadla jsem. Ještě než jsem dopadla na zem, tak jsem usnula.