Jméno a příjmení: Faito (Jméno) Dansaku (příjmení)
Hodnost: Tsuchikage
Věk: 32
Pohlaví: muž
Kvůli síle a specializaci pouze na genjutsu nemohu používat jiné techniky ani nemám elementární potenciál.
Kekkei Genkai: Nemuri no Isei (Sleep of powers)
Kekkei
genkai se dědí v našem klanu už po staletí, a přestože nejsme žádný
mocný klan, myslím si, že KG je jedno z nejsilnějších. Zvyšuje sílu
genjutsu a vyvíjí se s nositelem:
Kekkei Genkai: Nemuri no Isei (Sleep of powers)
KG se dědí v našem
klanu už po staletí, a přestože nejsme žádný mocný klan, myslím si, že
KG je jedno z nejsilnějších. Zvyšuje sílu genjutsu a vyvíjí se s
nositelem:
První stupeň:
Potřebuji oční kontakt, abych uvedl nepřítele do genjutsu.
Druhý stupeň:
Oční
kontakt zaručuje maximální sílu genjutsu. Při očním kontaktu se do
genjutsu mohou chytit uživatelé Byakuganu. Protivník, který vlastní
sharingan a je na úrovni genina se do genjutsu chytí též. Také se do
genjutsu chytí shinobi s nově (čerstvě) implantovaným sharinganem. Vyšší
hodnosti mají větší odolnost. Při tomto stupni mě nemohou chytit do
genjutsu uživatelé Sharinganu na úrovni chuunin a výš.
Třetí stupeň:
Otevírá
možnost vložení genjutsu do předmětů. Na této úrovni není potřeba oční
kontakt. Stačí, když se protivník podívá na předmět, ve kterém je skryto
genjutsu. Genjutsu je v předmětu držen malou pečetí, kterou samo
vytvoří genjutsový bod.
Doba vkládání a množství čakry se liší dle
velikosti předmětu. Čím větší předmět tím delší a náročnější je
vkládání. Do tohoto genjutsu se mohou chytit i všichni uživatelé
sharinganu či lidé, kteří jsou specializovaní na genjutsu.
Čtvrtý stupeň: Snaží se ho objevit, aby se dostal ještě dál, ale k tomu potřebuje ještě zesílit...
Charakter: Zákeřný, úskočný, drzý, je si vědom síly, kterou ovládá.
Inventář:
Uniforma Kage, dvě wakizashi a jeden ozdobený meč, deset kunaiů s
oranžovou čepelí (kvůli přitažení pohledu nepřítele), pár výbušných
lístků.
Životopis:
Je těžké být kagem. Tolik povinností, tolik
politiky, jediný chybný krok a zmaříte životy stovkám lidí. Jak já
miluju tuhle práci. říkal jsem si, když jsem se díval z okna na
kamennou vesnici. Vzpomněl jsem si na dobu před třiceti lety, kdy jsem
nastupoval na akademii s cílem stát se mladým ninjou, vstoupit do ANBU a
bojovat za dobro vesnice. Tak mladý a tak naivní. A kde se mé sny
rozplynuly? Ve větě "Dotkni se tohohle papírku".
Málem jsem byl z
akademie vyhozen za to, že neovládám žádnou elementární podstatu.
Učitelé prostě neměli pochopení pro černou ovci, jakou jsem byl. A ani
spolužáci mě neměli moc v lásce. A kde jsou teď? Musí se prodírat
listovím, infiltorvat do cizích vesnic, sbírat informace a riskovat
život. A proč? No přece pro dobro jejich vesnice. Jen málokdo si
vzpomene, že kage byl ten malý klučina s odhodlanými plamínky v očích.
Někdo
klepe na dveře. "Co zas?" zavrčím a otočím se. Do kanceláře nakluše
ANBU a táhne s sebou nějakého usmrkance. "Slídil okolo vaší rezidence."
"A?" odvětím a podívám se na toho chlapce. Podle čelenky, kterou zcela
amatérsky schoval za pás, je z jiné vesnice. Usměju se a pohladím ho po
vlasech. "Takže slídil? Pročpak by...Suna....chtěla vědět informace o
nás?" Podívám se na člena ANBU. "Neposílali by genina. Tenhle mladík
zjevně utekl. Necháme ho zde. Pusťte ho a dejte mu teplé jídlo, jistě
cestoval celou noc." Otočím se zpět k oknu a usměju se. Hned vzápětí je
slyšet hvizd kunaie, který prolétává mým tělem. Na zem dopadnou havraní
pírka a já stojím opět u chlapce. "To nebylo moudré." řeknu a chlapec se
v křečích složí na zem. "Odtáhněte ho za hranice vesnice. Nehodlám ho
zabíjet. Až bude starší, jistě se vrátí sám." řeknu a sednu si za stůl.
Jak já miluju tuhle práci. Být neustále cílem nějakých marných pokusů o mé zabití... usmívám se a pomyslím na mou práci u ANBU.
"Vpřed!
Výpad! Kryt bok! Kryt břicho! Dobře! Vpřed! Výpad!..." ječel sensei a
já jsem s krůpějemi potu řinoucích se po mém těle začínal třetí hodinu
úmorného tréninku. Ninja přede mnou na tom byl stejně- přes slepené
vlasy už skoro neviděl a jeho kryty postrádaly pevnost. Ušklíbl jsem se a
dal do seku o něco více síly. Kryt se prorazil a můj sparing partner se
chytil za krvácející paži. "Co děláš?" zakřičel a už tu byl sensei.
"Faito? Ihned ho odveď na ošetřovnu. Večer máš indiiduální trest." řekl a
vykázal nás z doja. Když jsme vyšli, vrhnul mě můj spolubojovník na
skříňky a zraněnou rukou se mě snažil mlátit. Já se jen smál: "Cožpak ti
to nedošlo? Máme do večera volno!" říkal jsem mezi návaly smíchu a
uhýbáním jeho ranám. On se zarazil, usmál a pustil mě. Pak jsme za
společného smíchu dorazili na ošetřovnu..."
Dole ve vesnici se
něco děje. Shlédnu dolů z okna a usměju se. ANBU tam rozhánějí nějaký
dav. Ze scény usuzuji, že už se tam zase někdo popral. Zakroutím hlavou a
začnu psát dopis. Na chvíli se zamyslím.
Pršelo. Kromě deště
dopadajícího na dlažbu nebylo slyšet vůbec nic. Celá vesnice stála tiše a
ani nedutala. Podíval jsem se na dlažbu, v jejíchž spárách se leskla
karmínová krev, stékající z mé katany. Díval jsem se na pravou ruku,
kterou jsem měl sedřenou od kamenných bodců. "On vyhrál...jak je to
možné? On vyhrál...máme nového kage." šeptalo se všude kolem. Přede mnou
klečel v krvi Tsuchikage a držel se za břicho. "No tak, Faito, nebudeme
se unáhlovat. Vím, neměl bych takhle omezovat kapitána ANBU. Udělal
jsem chybu. Vyzval jsi mě na souboj a já prohrál. Vracím ti zpět té
výhody. Ale vesnice je v krizi, nemůžeš prostě zabít kage, který jen
udělal malý přešlap přes hranici..." Nohou jsem ho převrátil na zem tak,
že se opíral lokty a díval se na mě. "Je mi to líto. Je mi líto tvé
ženy..." snažil se zachránit si krk. Pomyslel jsem si něco o jeho
důstojnosti, a pak mu položil špičku katany na krk. "Víš, existuje
takové rčení: Za chyby se platí." sykl jsem a jediným pohybem ruky jsem
mu prořízl hrdlo.
Ještě pečeť...tak. A dopis mému vzdálenému příteli může vyrazit. pomyslím si a naposledy vykouknu z okna. Tam, nahoře, na pohřební
mohyle, je hrob, ve kterém odpočívá má první manželka. A zatím jediná.
Musím tě zklamat, ještě se k tobě nepřidám. pousměju se a lusknu prsty. Předám dopis příchozímu ANBU a kývnu na
něj, aby odešel. "Doruč ho co nejdříve, cestu znáš." řeknu a vyjdu ven z
rezidence na obvyklou prohlídku vesnice.
Tak tohle je život
Faita, Tsuchikageho z Iwy, který už pár let vládne téhle krásné vesnici.
Chcete zkusit štěstí a získat jeho respekt? Vstupte, brány vesnice jsou
vám vždy otevřeny.
Obrázek:
- Spoiler:
Obrázek meče:
- Spoiler:
Pi marec 15, 2013 9:45 am pre 
